Než jsem tě poznala. / Me Before You.

Tohle bude trochu odlišný článek a to recenze na knihu  Me Before You, u nás přeložené Než jsem tě poznala od spisovatelky Jojo Moyes.

Můžu s plnou upřímností napsat, že je to jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla. Kniha má 406 stránek.

Příběh vypráví o mladé dívce jménem Louisa, která má přezdívku Lou. Pracuje v bistru, má dlouholetého přítele a žije nudný, stereotypní život.
Poté je tu Will Traynor. Jeho život je téměř bez hranic. Skáče bungee jumping, jezdí po světě, byl snad už kdekoliv. Každý den žije naplno, protože má zaměstnání, které mu přináší velkou sumu peněz.

Tento příběh ukazuje, že když Vám osud připlete do cesty nějakou nehodu, peníze s její nápravou nedokáží pohnout. Můžete být milionář, miliardář, ale pokud se Vám stane něco, co nejde vrátit, ani poklad Vás nemůže zachránit.
Kniha nás do děje uvádí Willovou nehodou. Ta ho upoutá na kolečkové křeslo a nemilosrdně z něj udělá kvadruplegika. (člověk ochrnutý na všechny čtyři končetiny.)
V té chvíli i ten nejšťastnější člověk ztrácí chuť k životu. Nejen, že ho jeho přítelkyně kvůli tomu opustí a vezme si jeho spolupracovníka, nejlepšího kamaráda, ale také mu jako hlídače a pečovatele přiřadí právě velice veselou a upovídanou Louisu, která přichází o práci, protože její šéf odjíždí zpět do rodného města a zavírá bistro.
Will se s ní samozřejmě zpočátku necítí dobře. Nebaví ho život, několikrát se ho snažil ukončit, je svým způsobem otrávený, drzý, zlý. Není divu. Je oddaný lékům a hadičkám, nemůže se sám vyprázdnit, umýt, najíst. Jediné čím může pohybovat je hlava a nepatrně dvěma prsty na pravé ruce. Matka ho chce chránit a nechat ho žít, ale Will chuť do života stále nenachází. Přišel o všechno, co ho dříve bavilo, o náplň. Matka se  s ním domlouvá, že pokud do půl roku nenajde chuť k životu, dovolí mu jet do Švýcarska, kde ho uspí.
A tak začíná nekonečný boj o Willův život, plný sarkastických hlášek, ale také lásky a slz.

,,Mám sto sedmnáct dnů na to, během nichž musím Willa Traynora přesvědčit, že má proč žít."

Musím říct, že ačkoliv je Will takový, jaký je, v těch pár stránkách knížky jsem se do něj zamilovala. Dala jsem do té knížky část svého srdce a nechám ho tam, protože knížka je skvěle napsaná, vykouzlila mi úsměv na tváři, ale dala mi také pěkně velkou dávku slz.

,,Clarková, nebuď jen šedivá myš. Cestuj, užívej si života a nebraň se ambicím."

Velmi se mi líbily slovní ,,přestřelky" Willa a Lou, jako by to byl takový jejich dorozumívající se jazyk. Posledních 50 stránek jsem nemohla přes slzy ani číst. Poté co jsem knížku dočetla, nevědomě jsem zírala do zdi a neustále přemýšlela nad příběhem.

Tak moc jsem si přála jiný konec, tak moc jsem v něj doufala a říkala si ,,třeba ten můj výtisk bude jiný než ostatní." Bohužel, zázraky se nedějí.

Knížku bych určitě doporučila. Otevřela mi oči, ukázala mi, jak těžké to mají někteří lidé. Uvědomila jsem si, že mé problémy jsou jednoduše velké NIC oproti těm, co zažívají lidé, upoutaní na vozík.

Vendy.